Štýrský brakýř

Srbský trikolorní honič

Historie plemene: Srbský trikolorní honič (dříve Jugoslávský trikolorní honič) byl vyšlechtěn na území dnešního Srbska v první polovině 19. století. Byl využíván především jako lovecký pes pro lov zajíců a divočáků. Až do roku 1946 byl trikolorní honič pokládán jen za barevnou variantu Srbského honiče. V roce 1946 byla tato dvě plemena rozdělena a Jugoslávský trikolorní honič získal vlastní plemenný standard. Na výstavě se tito psi poprvé objevili v roce 1950 v Bělehradě. V roce 1961, bylo plemeno oficiálně uznáno FCI.

Historie chovu v ČR: V České republice je historie chovu velice mladá. V současnosti je u nás jen jedna chovná fena s tetovacím číslem 2. První vrh v ČR proběhl v roce 2017. Narodilo se 5 psů a čtyři fenky. V ČR zůstali u nových majitelů jen dva psi a dvě feny.

Celkový vzhled plemene: Srbský trikolorní honič je plemeno střední velikosti s dobře osvalenou kostrou. Má úzkou, elegantní hlavu. Oči jsou tmavé, jiskrné. Srst je krátká, lesklá, na dotek jemná, s podsadou izolující před zimou i vodou. Zbarvení je trikolorní, černá, s pálením a bílá. Bílé znaky na hlavě mohou přecházet v límec kolem krku a širokou náprsenku. Bílé jsou i tlapky a špička ocasu. V kohoutku měří psi 45–55 cm a feny 44–54 cm. Hmotnost standard neuvádí, ale pohybuje se kolem 25 kg. Plemeno je velmi energické a z každého jedince by měla vyzařovat radost ze života.

Základní povahové rysy plemene: Jsou to milí a přátelští psi. Rádi si chodí pro pohlazení a snaží se co nejvíce času trávit v blízkosti své rodiny. Nejsou agresivní, ale v případě útoku se dovedou statečně bránit. V domácím prostředí příliš neštěkají, na kolemjdoucí reagují pouze v případě, že se osoba chystá vejít do jejich teritoria. Jejich hlavním posláním je lov. Silné lovecké pudy lze snad jen otupit, ale nikdy se jich zcela nezbaví. Jsou velice hraví a učenliví, takže jejich výchovu zvládne i začátečník.

Nároky na chov: Plemeno je nenáročné na údržbu srsti, není potřeba ani vyčesávat (snad jen pro život v bytě je dobré vyčesávat vylínanou srst). Je odolné a celoroční pobyt venku mu nečiní žádné potíže, jen je potřeba dobrá, zateplená bouda s předsíní.  Plemeno je velice aktivní, proto bych je doporučoval na prvním místě k výkonu práva myslivosti, pak sportovně založeným rodinám, kdy se pes unaví na dlouhých procházkách, dále je vhodné pro majitele psů, kdy uvolní svoji energii při nekonečných hrách s jinými psy.       Na uchovnění jedince je potřeba výstava s oceněním – velmi dobrý a úspěšné složení jakékoliv lovecké zkoušky, kde známka z hlasu je minimálně 2. Chov zastřešuje Klub chovatelů honičů.

Vlastní zkušenost: Já vlastním Cyru teprve necelé tři roky, takže nelze říci, že bych byl bůhvíjakým odborníkem na chov Srbských trikolorních honičů, ale můžu vám poskytnout několik mých postřehů a zážitků z našeho společného života. Co ji nejvíce charakterizuje? Nejdříve každého upoutá její atraktivní vzhled. Není snad jiné plemeno s trikolorním zbarvením, které má tak atletickou a svalnatou postavu, jako právě JHT(používaná zkratka). Příjemná, nekonfliktní a naprosto přátelská povaha s nevyčerpatelnou energií, je jako stvořená pro život v aktivní rodině.  Snad jediná vlastnost, kterou ocení jen lovec, ale není příliš dobrá pro život ve městě, je silný lovecký pud. Ten se projevuje snad v každé buňce jejího těla. Je výborný honič, se skvělou orientací v neznámém terénu.   Já jsem si Cyru pořídil jako pomocníka k výkonu práva myslivost a v tomto oboru splnila všechna moje očekávání.   Od útlého mládí jsem ji bral s sebou na výlety do honitby a bez jakéhokoliv pobízení se sama vydávala po stopách zvěře. Nejprve jen pár metrů, ale kolem půl roku stáří již začala teplou stopu hlasitě oznamovat.  V roce již sledovala stopu daleko, ale nejpozději do půl hodiny se vždy navracela a tak tomu je dodnes. Vyjímkou jsou jen společné lovy, kdy Cyra už ví co a jak, tam se vrací až po skončení leče. Z obstavené leče nevybíhá daleko a poté co proběhne mezi střelci, se rychle otáčí a vrací se do leče. Má silný, daleko slyšitelný hlas, kterým zdaleka oznamuje, co žene. Na černou zvěř hlásí hlubokým, kdežto na lišku či zajíce vysokým písklavým hlasem. Poraněnou zvěř dokáže zastavit a strhnout. Nebojí se kontaktu, ale zároveň má před zdravou zvěří respekt a raději hlasitě doléhá.     Mám s ní i několik dosledů spárkaté zvěře, po stopě jde jistě a zatím jsme vždy ulovenou zvěř dosledovali.  Úspěšně jsme zkoušeli i stopu 18 hodin starou.     Má složené dvě lovecké zkoušky a můžu ji doporučit každému aktivnímu myslivci. Je to v podstatě pes samouk, kterého je potřeba jen naučit základní poslušnost, ostatní už zvládne svojí přirozenou inteligencí a genetickou výbavou.      Historie plemene: Srbský trikolorní honič (dříve Jugoslávský trikolorní honič) byl vyšlechtěn na území dnešního Srbska v první polovině 19. století. Byl využíván především jako lovecký pes pro lov zajíců a divočáků. Až do roku 1946 byl trikolorní honič pokládán jen za barevnou variantu Srbského honiče. V roce 1946 byla tato dvě plemena rozdělena a Jugoslávský trikolorní honič získal vlastní plemenný standard. Na výstavě se tito psi poprvé objevili v roce 1950 v Bělehradě. V roce 1961, bylo plemeno oficiálně uznáno FCI.

Historie chovu v ČR: V České republice je historie chovu velice mladá. V současnosti je u nás jen jedna chovná fena s tetovacím číslem 2. První vrh v ČR proběhl v roce 2017. Narodilo se 5 psů a čtyři fenky. V ČR zůstali u nových majitelů jen dva psi a dvě feny.

Celkový vzhled plemene: Srbský trikolorní honič je plemeno střední velikosti s dobře osvalenou kostrou. Má úzkou, elegantní hlavu. Oči jsou tmavé, jiskrné. Srst je krátká, lesklá, na dotek jemná, s podsadou izolující před zimou i vodou. Zbarvení je trikolorní, černá, s pálením a bílá. Bílé znaky na hlavě mohou přecházet v límec kolem krku a širokou náprsenku. Bílé jsou i tlapky a špička ocasu. V kohoutku měří psi 45–55 cm a feny 44–54 cm. Hmotnost standard neuvádí, ale pohybuje se kolem 25 kg. Plemeno je velmi energické a z každého jedince by měla vyzařovat radost ze života.

Základní povahové rysy plemene: Jsou to milí a přátelští psi. Rádi si chodí pro pohlazení a snaží se co nejvíce času trávit v blízkosti své rodiny. Nejsou agresivní, ale v případě útoku se dovedou statečně bránit. V domácím prostředí příliš neštěkají, na kolemjdoucí reagují pouze v případě, že se osoba chystá vejít do jejich teritoria. Jejich hlavním posláním je lov. Silné lovecké pudy lze snad jen otupit, ale nikdy se jich zcela nezbaví. Jsou velice hraví a učenliví, takže jejich výchovu zvládne i začátečník.

Nároky na chov: Plemeno je nenáročné na údržbu srsti, není potřeba ani vyčesávat (snad jen pro život v bytě je dobré vyčesávat vylínanou srst). Je odolné a celoroční pobyt venku mu nečiní žádné potíže, jen je potřeba dobrá, zateplená bouda s předsíní.  Plemeno je velice aktivní, proto bych je doporučoval na prvním místě k výkonu práva myslivosti, pak sportovně založeným rodinám, kdy se pes unaví na dlouhých procházkách, dále je vhodné pro majitele psů, kdy uvolní svoji energii při nekonečných hrách s jinými psy.       Na uchovnění jedince je potřeba výstava s oceněním – velmi dobrý a úspěšné složení jakékoliv lovecké zkoušky, kde známka z hlasu je minimálně 2. Chov zastřešuje Klub chovatelů honičů.

Vlastní zkušenost: Já vlastním Cyru teprve necelé tři roky, takže nelze říci, že bych byl bůhvíjakým odborníkem na chov Srbských trikolorních honičů, ale můžu vám poskytnout několik mých postřehů a zážitků z našeho společného života. Co ji nejvíce charakterizuje? Nejdříve každého upoutá její atraktivní vzhled. Není snad jiné plemeno s trikolorním zbarvením, které má tak atletickou a svalnatou postavu, jako právě JHT(používaná zkratka). Příjemná, nekonfliktní a naprosto přátelská povaha s nevyčerpatelnou energií, je jako stvořená pro život v aktivní rodině.  Snad jediná vlastnost, kterou ocení jen lovec, ale není příliš dobrá pro život ve městě, je silný lovecký pud. Ten se projevuje snad v každé buňce jejího těla. Je výborný honič, se skvělou orientací v neznámém terénu.   Já jsem si Cyru pořídil jako pomocníka k výkonu práva myslivost a v tomto oboru splnila všechna moje očekávání.   Od útlého mládí jsem ji bral s sebou na výlety do honitby a bez jakéhokoliv pobízení se sama vydávala po stopách zvěře. Nejprve jen pár metrů, ale kolem půl roku stáří již začala teplou stopu hlasitě oznamovat.  V roce již sledovala stopu daleko, ale nejpozději do půl hodiny se vždy navracela a tak tomu je dodnes. Vyjímkou jsou jen společné lovy, kdy Cyra už ví co a jak, tam se vrací až po skončení leče. Z obstavené leče nevybíhá daleko a poté co proběhne mezi střelci, se rychle otáčí a vrací se do leče. Má silný, daleko slyšitelný hlas, kterým zdaleka oznamuje, co žene. Na černou zvěř hlásí hlubokým, kdežto na lišku či zajíce vysokým písklavým hlasem. Poraněnou zvěř dokáže zastavit a strhnout. Nebojí se kontaktu, ale zároveň má před zdravou zvěří respekt a raději hlasitě doléhá.     Mám s ní i několik dosledů spárkaté zvěře, po stopě jde jistě a zatím jsme vždy ulovenou zvěř dosledovali.  Úspěšně jsme zkoušeli i stopu 18 hodin starou.     Má složené dvě lovecké zkoušky a můžu ji doporučit každému aktivnímu myslivci. Je to v podstatě pes samouk, kterého je potřeba jen naučit základní poslušnost, ostatní už zvládne svojí přirozenou inteligencí a genetickou výbavou.